Rovnováha 50 na 50
Při vyslovení termínu Work-Life Balance, označující rovnováhu mezi prací a osobním životem, si může většina lidí představit ideální rozložení času, který máme denně k dispozici, kdy čas strávený v práci se rovná času, který trávíme osobním životem. To je ovšem zjednodušený pohled na věc, realita je daleko pestřejší a rozmanitější.
Rozdělit den na 8 hodin v práci a na 8 hodin osobní život by bylo sice jednoduché, ale tento stav můžeme nazvat rovnováhou mezi prací a osobním životem pouze za splnění dalších podmínek.
Primární odlišnost je v tom, že každý jedinec vnímá rovnováhu mezi prací a osobním životem jinak. Vnímání rovnováhy totiž není nastavené pouze na srovnávání času strávenému v práci a osobním životem, ale je výrazně ovlivněno samotnou náplní stráveného času, energetickou náročností aktivit a úrovní uspokojení z jednotlivých částí dne a týdne.
Pokud jsou všechny aspekty vybalancované, pak nutně nemusí být strávený čas v práci shodný s časem stráveným osobním životem, a přesto může člověk vnímat svůj způsob života jako vyrovnaný.
Stanovení hranice
Jiný pohled je spojený s prolínáním obou oblastí, které má samozřejmě dopad na hodnocení rovnováhy. Důležité je stanovit si přesné hranice a ty poctivě dodržovat.
Uvedu příklad – po 8 hodinách v práci přichází otec domů z práce a jde se svým synem na hřiště strávit s ním nějaký čas hrou. Bohužel však v práci nedotáhl do konce několik úkolů, takže si ještě potřebuje pracovně zavolat anebo vyřešit několik mailů. Fyzicky je se svým synem 2 hodiny na hřišti, mentálně je ovšem „odpojen“ a řeší pracovní úkoly. Když se po návratu ze hřiště manželka zeptá syna, jak si na hřišti zahráli, odpoví, že táta stále někomu telefonoval, a pokud je otec soudný, nemůže považovat 2 hodiny na hřišti za čas skutečně strávený se svým synem a započítat jej do kategorie „osobní život“. Byly to v podstatě další 2 hodiny v práci.
Rovnováhu je třeba hledat komplexně. Práce není jen fyzická přítomnost na pracovišti, ale také práce na home office, přemýšlení o nesplněných úkolech během jízdy v autě, případně večery strávené u počítače, když děti už spí.
Za osobní život lze považovat činnosti, kdy se člověk nejen fyzicky, ale hlavně také psychicky věnuje činnostem, které nemají nic společného s prací a pracovními povinnostmi. Člověk tráví naplno svůj čas s rodinou, přáteli anebo sám, a věnuje se činnostem, které ho baví, považuje je za důležité a které ho naplňují. Součástí osobního života jsou ale i povinnosti anebo činnosti, o kterých nelze říci, že jsou zábavné, ale protože jsou spojené s osobním životem, rodinou a přáteli, patří zcela jistě mezi činnosti, které mají pozitivní vliv na mentální nastavení člověka v situaci, kdy se potřebuje odreagovat od pracovních povinností.
Pozor na sociální sítě
Za zmínku ještě stojí oblast sociálních sítí, kdy v rámci odpočinku, člověk „brouzdá“ po sítích, hledá informace a zábavu, vzdělává se, komunikuje s okolním světem anebo hledá vhodnou dovolenou pro rodinu. Tyto aktivity jsou samozřejmě nedílnou součástí osobního života. Je zde ovšem velké nebezpečí, že se člověk podívá na pracovní maily, případně na internetu narazí na problematiku spojenou s prací, a pak už je velmi blízko k mentálnímu přepnutí do „pracovního módu“, kdy začne řešit pracovní problémy a osobní život je opět narušen.
V každém případě je důležité zmínit, že Work-Life Balance je velmi individuální a vyžaduje poměrně vysokou míru vnitřní disciplíny, aby se světy práce a osobního života neprolínaly.